Na svém Bandzone profilu mají INGROWING uvedeno, že za dobu své existence stihli odehrát více než 700 koncertů. Během poslechu jejich aktuálního minialba, kterým se připomínají po třech letech, je tato skutečnost znát v tom nejlepším slova smyslu. Je všeobecně známo, že tito jihočeši drhnou grind na (i v kontextu zahraniční konkurence) velmi dobré úrovni a že kvalitativní křivka jejich nahrávek vykazuje vzestupnou tendenci. Tento trend se skupině povedlo zachovat i na svém prvním počinu pod značkou Bizzare Leprous Production. Label, jenž se specializuje především na různé gore grindové obskurnosti tak získal do svých řad poměrně dravou štiku.

INGROWING sice nikdy nepatřili ke zrovna umírněným partičkám, ale se stoupajícím věkem hlavních person jakoby se jejich projev stával stále extrémnějším. Snad za to může i tříletá tvůrčí absence a z ní pramenící přetlak nápadů a energie. Na krátké časové ploše„Ætherpartus“ se totiž nenachází jediná delší zvolňující pasáž, pakliže za tu nepovažujeme ani zpomalení v prostřední části titulní skladby, které s pomocí jednoduché kytarové linky obohacuje hudbu jihočeských o poněkud překvapivý, „pekelnou“ atmosférou dýchající, rozměr. Nahrávka sviští ve sběsilém tempu, jakoby skupina hodlala jasným způsobem deklarovat svůj studiový návrat.

Úvodní „Ante Portas Vitae“ střídá rychlá a rychlejší tempa a Vlakinův vokální projev se, což platí prakticky pro celých téměř 17 minut, oproti minulosti častěji pouští i do vyšších „ukřičených“ poloh, které (jak jinak) kombinuje s hlubokým growlingem. Právě díky tomuto důrazu na velmi frekventované střídání hlasových eskapád zapůsobí tvorba INGROWING i jako některá z extrémních forem hardcore, což de facto platilo už i v případě alba „Cloned & Enforced“ z roku 2006 a v současnosti se tyto vlivy v hudbě kapely ještě více prohlubují. Nejen díky nim tak INGROWING i po více než deseti letech aktivního působení a v „zajetí“ nekompromisní věrnosti zdánlivě těsným žánrovým mantinelům fungují jako velmi tvůrčí a svěží těleso, které si mezi svými věrnými dokáže udržet auru očekávání každé další nahrávky, a které především dokáže překvapovat.

Přestože v případě této skupiny je zdůrazňování instrumentálních kvalit jejího pojetí hudebního extrému už vcelku zbytečností, je potřeba alespoň upozornit na výtečné rychlopalně nabouchané bicí party, které má na svědomí zaskakující Jürgen (UPRISE). Spolupráce tradiční kytarové práce INGROWING a energického pojetí hostujícího bicmena funguje bez nejmenších zádrhelů a tvoří pevnou páteř devastujícího vyznění nahrávky. Poměrně povedeným lze označit i zvuk, kterému by však určitě svědčil krok ještě alespoň o jeden kvalitativní stupínek výše. Někam do sfér, ve kterých se pohybují žánrově srovnatelné počiny pocházející především ze skandinávských zemí. Na každý pád se však tato domácí grindová legenda připomíná hlasem více než výrazným. Její nový počin ji zastihnul ve velmi dobré (a s ohledem na brzké očekávání nového alba i velice nadějné) formě. Už jen první pohled na vyvedený a pro Vlakinovce i netradičně pojatý grafický artwork z dílny Chymuse (ISACAARUM), jenž má na starosti i lyrickou část recenzovaného dílka, jasně napovídá, že tihle chlapíci nehodlají v žádném ohledu stát na místě.